Musica humana

Jak zněla hudba dřív, než se stala koncertním uměním? A můžeme se jejímu původnímu zvuku přiblížit?

Musica humana je kniha o staré hudbě, ale neobvyklým způsobem. Nesleduje skladatele, data a vývoj hudebních slohů. Zajímá ji hudba jako živá činnost – hlas, dech, rytmus, intonace, pohyb a rituál a z jejich poznání vede k interpretaci – jak ji co nejpoctivěj hrát a zpívat..

Vychází z předpokladu, že hudbu starověku a středověku nelze správně pochopit pouze z dochovaných notací. Po většinu lidských dějin nebyla hudba samostatným uměleckým dílem určeným k poslechu. Byla součástí modlitby, obřadu, slavnosti, pohřbu, procesí, tance i společného jednání.

Kniha proto hledá stopy starých hudebních praktik napříč kulturami západní Eurasie. Od prvních forem organizovaného lidského hlasu a rituálu vede přes indoevropské tradice, Mezopotámii a Ugarit, koptskou a syrskou liturgii, antické hudební myšlení a maqāmové systémy až k evropské středověké modalitě, gregoriánskému zpěvu, ranému vícehlasu a trubadúrské tradici.

Nejde přitom jen o historii.

Musica humana se pokouší odpovědět na praktickou otázku: Co z toho může použít dnešní zpěvák nebo hudebník, který chce starou hudbu provozovat věrohodněji?

A jak na poučenou co nejvíc autentickou interpretaci staré hudby?

Proto se věnuje práci s hlasem a dechem, modální intonaci, mikrointervalům, rytmu a frázování, ornamentice, melismatům, vícehlasu, historické výslovnosti i způsobu, jakým hudbu ovlivňoval prostor a samotný průběh rituálu. Součástí jsou praktická cvičení a příklady určené jak laikům, tak zkušenějším zpěvákům.

Vedle evropského středověku se kniha zabývá také hudebními systémy Blízkého východu a Středomoří – ne jako exotickou odbočkou, ale jako jedním z možných klíčů k pochopení hudebního prostředí, ze kterého evropská středověká tradice vyrůstala.

Musica humana se nesnaží tvrdit, že přesně víme, jak zněla píseň před dvěma nebo třemi tisíci lety. Místo rekonstrukce jediné „správné“ melodie hledá dlouhodobě přežívající principy: způsob vedení hlasu, funkce tónů, práci s napětím, rytmem, ornamentem a vztahem mezi zpěvem a rituálem.

Nejde tedy jen o otázku „jak to tehdy znělo“. Jde také o otázku „proč se tak zpívalo – a co při tom měli lidé prožívat“.

Kniha vznikala z materiálů, poznámek a překladů shromažďovaných více než třicet let při studiu a praktickém provozování staré hudby. Původně byla součástí knihy Svět podle Ašéry, postupně se však rozrostla v samostatnou publikaci – její hudební dvojče.

Co v knize najdete

Kniha propojuje tři vzájemně se doplňující vrstvy.

Praktickou

Jak zacházet s rytmem, frázováním, intonací, melismaty, ozdobami, laděním historických nástrojů, hlasem nebo středověkou notací.

Pramennou

Obsahuje rozsáhlé překlady nejdůležitějších textů evropského hudebního myšlení – Boëthia, Guida z Arezza, Isidora ze Sevilly, Hieronyma de Moravia, Franka z Kolína a dalších autorů.

Vedle nich využívá i starší prameny z antického, ugaritského, syrského nebo perského prostředí tam, kde pomáhají pochopit vývoj evropského hudebního myšlení.

Nejde však pouze o překlady.

Každý text je uveden komentářem, zasazen do historických souvislostí a propojen s dnešní interpretační praxí.

Kulturně-historickou

Liturgická hudba evropského středověku nevznikla ve vzduchoprázdnu.

Je výsledkem několika tisíc let vývoje.

Pro koho je Musica humana

Je určena zpěvákům a hudebníkům zabývajícím se starou hudbou, vedoucím historických souborů, reenactorům, kantorům, studentům hudby a historie – ale také zvídavým čtenářům, které zajímá, proč lidé zpívají už tisíce let a jak spolu souvisejí hudba, náboženství, rituál a vznik lidského společenství.

K jejímu čtení není nutné muzikologické vzdělání. Některé kapitoly jdou poměrně hluboko do hudební teorie a interpretační praxe, ale kniha je psána tak, aby bylo možné jednotlivé odbornější části podle zájmu přeskočit a sledovat širší příběh hudby. A samozřejmě naopak – pustit se do praktické interpretace.

Proč tato kniha vznikla

Před více než pětadvaceti lety jsem zjistil, že různé moderní edice téže středověké skladby se od sebe často výrazně liší.

Začal jsem proto hledat odpovědi přímo u autorů, kteří tehdejší hudbu znali.

To znamenalo naučit se číst původní rukopisy, studovat latinské traktáty a postupně překládat texty, které jsou dodnes základem evropské hudební teorie.

Od té doby jsem vedl kurzy středověkého zpěvu, koncertoval, získal doktorát, publikoval učebnice a pokračoval ve studiu pramenů.

Musica Humana je výsledkem této práce.

Nechce nabídnout jedinou správnou interpretaci.

Chce ukázat cestu, jak přemýšlet nad hudbou očima lidí, kteří ji skutečně vytvořili.

Související kniha

Svět podle Ašéry

Musica humana je myšlenkové dvojče knížky Svět podle Ašéry. Při psaní Světa podle Ašéry se ukázalo, že hudební dějiny jsou natolik rozsáhlé a samostatné téma, že si zaslouží vlastní knihu.

Zatímco Musica Humana sleduje dějiny hudebního myšlení, Svět podle Ašéry vypráví příběh náboženství a civilizací, ve kterých tato hudba vznikala.

Obě knihy lze číst samostatně. Dohromady však vytvářejí jeden celek a můžete je pořídit i jako set Svět a jeho hudba anebo ve zvýhodněné trojici Musica humana – kompletní set.